Koncept Naší adresy a moderní technologie

Dnešní návštěva v PPF media byla ještě zajímavější, než jsem čekal. Představení konceptu regionálních týdeníků Naše adresa - odvážná kombinace regionálního printu, webu a kavárny, kde se dá volně setkat s redakcí - vygradovalo nečekaně rozhovorem s Matějem Huškem, šéfem "centrální redakce" Naší adresy. Právě centrální portál vypadá totiž opravdu hodně zajímavě. Kreativně a přitom smysluplně využívá infografiky a multimédia a ze vzniklé komplexní "microsite" si pak regionální redakce můžou vyzobat fragmenty, které je zajímají. Ve Futuroom to korunují sledováním moderních trendů a přípravou aplikace pro iPhone. Klobouk dolů, o tomhle projektu ještě hodně uslyšíme!

Kdo bude filtrovat informace?

Web 2.0 dává každému do ruky pero a možnost informovat – a ruku v ruce s tím nás staví před nový problém: informační přesycenost. Boom sociálních médií informační přesycení navíc ještě podporuje a to paradoxně záplavou zpráv bez informační hodnoty (což je typické třeba pro Facebook). Z jednoho extrému, kdy bylo informací málo a příliš centralizovaných, jsme se během pár dekád dostali k druhému pólu. Informací je příliš mnoho a kdo se v tom má vyznat.
Důsledkem nastálé situace bude sílící význam „filtrů“; uživatelů, kteří budou informace třídit a předávat ostatním. V oblasti sociálních médií to nebudou jen lidé, ale třeba i instituce. Institucionálním filtrem je typicky page ve Facebooku – svým způsobem specializované přesně zacílené médium zásobující fanoušky vyfiltrovanými informacemi a zábavou přesně dle jejich přání a zaměření. Přímo v interakci to potom budou samozřejmě lidé-uživatelé s velkým počtem vazeb a velkým vlivem; tedy řekněme jacísi efluentials, nebo podle jiných segmentací uživatelé, které vystihuje akronym ACTIVE, tedy jacísi early adopters s hladem po informacích a vyšší mírou komunikativnosti, lidé otevření, sdílní a schopní informace reporodukovat jazykem, kterému jejich posluchači rozumí.
Význam těchto „filtrů“, které najdeme na Facebooku, stejně jako na Twitteru, v blogosféře nebo třeba na YouTube, poroste dokonce ve více rovinách. Na úrovni podpory word-of-mouth (ale i word-of-mouse a dalších words-of), tedy směrem k dalším uživatelům, ale i směrem k tradičním médiím, která už dnes hledají v sociálních médiích inspiraci a témata. No a v neposlední řadě i směrem k marketérům, kteří se budou muset snažit, aby tímto „filtrem“ právě jejich sdělení (minimálně zkreslené) propadlo.

Na mrtvolku je čilá dost

V zahraničí už je to několik roků probíhající diskuse. Tisková zpráva je mrtvá, přichází čas její nástupkyně, Social Media News Release. Její koncept poprvé představil Todd Defren z agentury SHIFT Communications na svém blogu už v roce 2007. A jím navržený template pro Social Media News Release (SMNR) je sice živý a hojně diskutovaný dodnes, ale praktické využití Social Media News Room je stále spíše sporadické. Natož v Česku! Poptal jsem se několika novinářů a mrtvá tisková zpráva jim do inboxů běhá vesele i dnes, dva roky po svém úmrtí. Zato o konceptu SMNR většinou ani neslyšeli.
Sociální média zažívají opravdový boom, hodně se o nich mluví, množí se page na Facebooku, tweetuje se, přibývají blogy (a bohužel i flogy)… ale směrem k novinářům se způsob komunikace nemění. To se všichni bojí, že na to ještě nejsou připravení? Nebo je to spíš o tom, že se PR agentury ve světě digitálních médií stále spíše hledají, a online agentury, které si s ním rozumí, si zase nerozumí s novináři? Jenže vítězem bude ten, komu se podaří oba světy efektivně propojit.

Sociální média bez hranic. A budgety se stropy

Je zajímavé v diskusích s různě zaměřenými marketingovými experty sledovat, jak se liší jejich pohledy na to, jak by měla vypadat povedená kampaň v sociálních médiích. Každý úhel pohledu klade důraz na jiné atributy a díky „neomezené“ možnosti sociálních médií tak každý návrh akcentuje jinou stránku věci a celý koncept bobtná a povážlivě se nafukuje. Do hry vstupují to výhody z hlediska SEO, potom podpora word-of-mouth a budování komunity, další vidí ve Facebooku rovnou nový prodejní kanál a další marketéři nezapomínají zdůraznit, že i tento komunikační kanál je nezbytné náležitě obrandovat. A protože možnosti Facebooku, Twitteru, Youtube a dalších sociálních médií v zásadě žádné limity nemají, „povedená kampaň“ se dostane do takových rozměrů, že je neprodejná – protože na rozdíl od sociálních médií, rozpočty jsou omezené vždy.
Odhlédneme-li proto od všech zbytných věcí, nadstavby, ke které je možné se kdykoli později vrátit, tím úplným základem zůstává funkční „standardní“ Facebook page. Stránka, ve které pravidelně přibývá atraktivní obsah a kde administrátor dokáže podporovat obousměrnou diskusi a komunikaci. To je to základní minimum každé kampaně v sociálních médiích. A teď mi řekněte, kdo ho má... :-)