Jací že jsou uživatelé? Jedni aktivní a druzí...

Ve filmu Vrať se do hrobu shrnul Milan Šteindler výsledky sociologické studie chování středoškoláků takto: "Výsledek mého průzkumu je nejednoznačný. Valná většina maturující mládeže již našla zodpovědný přístup k životu, existuje však ještě nejméně 50 procent těch, kteří životní zodpovědnost teprve hledají." Vzpomněl jsem si na něj při čtení zprávy společnosti Vitrue o jejich výzkumu impresí na Facebooku: “Some fans are intensely active while others are totally inactive.” Zajímavé zjištění, ne? Někteří uživatelé jsou v sociálních sítích aktivní, a jiní absolutně pasivní. Mám rád články na eMarketeru, ale někdy mi kvantita příspěvků připadá na úkor kvality...

...

Nicméně ačkoli závěr výzkumníků Vitrue vyznívá zcela banálně, najde se stále ještě dost těch, kteří aktivitu uživatelů v sociálních médiích nehodnotí vůbec a zajímají je jen pochybná kvantifikovaná data "fanoušků" či uživatelů. A co je horší?

Moje máma je na Facebooku

Klip "Moje máma je na Facebooku" od kapely Back Of The Class už vidělo na YouTube přes milion uživatelů. Frontman kapely si stěžuje, že ho máma na Facebooku šmíruje a dělá mu ostudu. V komentářích stejné dilema - s neskrývanou hrůzou - řeší desítky dalších uživatelů. A podle statistik Facebooku stále nejrychleji roste segment 35+, takže dilema "přidat si mámu do přátel nebo ne" bude řešit stále více náctiletých. Podle výzkumu zveřejněného portálem eMarketer je z dozoru rodičů v sociálních sítích nervózních 58 % teenagerů ve věku 13-14, 45 % ve věku 15-17 a 27 % osmnácti- a devatenáctiletých. Podíl těch, kteří z průniku rodičů na sociální sítě mají radost je ve všech kategoriích podobný (16 %, 15 % resp. 21 %), čím je mládež starší, tím spíš je jí to jedno.
Teenageři zkrátka zatím vnímají sociální sítě jako svoje hájemství, ve kterém jsou mezi sebou až nebývale otevření. To, co si sdělí mezi sebou, by ovšem s rodiči v žádném případě sdílet nechtěli. Odmítnout rodiče žádající na Facebooku "o přátelství" však nebude vždy snadné... Co z toho vyplývá?
Možná přesun náctiletých na jiné sítě, kde budou "sami" (např. myYearbook.com). Méně pravděpodobná je změna chování v rámci etablovaných sítí (především Facebook), třeba příklon k chatu nebo diskusím v uzavřených skupinách/fanpageích. Případně zakládání "vlastních jednoduchých sítí", tedy vlastně školních/kamarádských komunit. Teenageři každopádně už definitivně propadli kouzlu online komunikace a sociálních sítí, takže věřím tomu, že si cestu, jak zůstat otevření a bez "dozoru", najdou. S popularitou konkrétních sociálních sítí u nás to ale může docela zamávat.

Digitální PR není jen komunikace

Znovu jen krátce, chci navázat na předchozí blogspot. Firem a marketérů, kteří se vrhají na sociální sítě, přibývá. Ale přibývá i těch, kteří skutečně přenastavují veškeré (nejen komunikační) procesy a přizpůsobují je reálné změně chování uživatelů resp. zákazníků?
Když přednáším digitální PR, zdůrazňuju hlavně tři zásady:
- digitální PR musí být integrované do celého komunikačního mixu
- nepodceňujte postup "naslouchat - učit se - komunikovat", trpělivost se vyplatí
- cílem není rozšířit komunikaci o sociální sítě, ale komplexní změna (nejen) komunikačních aktivit tak, aby reflektovala změněné prostředí, ve kterém žijeme

Většina "digitálních PR" projektů v Česku ale nerespektuje ani jednu z nich. Jsou izolované (a to zpravidla dokonce pouze na Facebook), nemají potřebnou podporu dalších kanálů i mimo sociální média a navíc je to často jen přílepek dalších komunikačních aktivit (nejlépe soutěž), který s nimi nijak zvlášť nesouvisí. A protože času není nazbyt, začne se rovnou třetí fází.
Co se týče třetí zásady, ta má možná nejhlubší význam. Prostředí se změnilo a mění a to se musí odrazit ve všech oblastech marketingu. To ale vyžaduje diametrálně odlišný přístup, než je zatím v oblasti sociálních médií běžný (pokud tedy nějaký vůbec je).
Trochu mi to připomíná tradiční nešvar PR, kdy řada klientů (a pohříchu i marketérů) dosud zaměňuje public relations s media relations. Ale PR má přeci vyšší ambice i předpoklady, než jen psát zprávy pro média. Nebo podobné zprávy chrlit i do feedů na Facebooku, protože je to moderní.

Sociální média ≠ Facebook

Dnes jen krátce, ale tohle téma mne fakt pálí. Znáte marketéra, který by veškerý svůj rozpočet na print utratil v Blesku? Nebo svoje televizní spoty omezil na TV NOVA? V onlinu se nehnul z iDNES a v rádiích se spolehnul jen na Frekvenci 1? Ne? A proč je tedy v Česku tolik marketérů, kteří svou účast v sociálních médiích omezují jenom na Facebook?
Sociální média NEROVNÁ SE Facebook. A hlavně - celou změnu komunikace a chování uživatelů (nejen) v online prostředí NEMŮŽETE omezit jen na jednu sociální síť, byť má aktuálně největší počet českých uživatelů. Nova má taky největší share a nikdy by vás to nenapadlo...